Výuka ve firmě? 10 tipů, které vám zachrání zdravý rozum!

Čas jsou peníze, tak jdem rovnou na věc.

1. Styčný důstojník

Hned na začátku si zjistěte, na jakou kontaktní osobu se můžete obracet s čímkoli ohledně výuky ve firmě. To máte upřesnit smlouvu, sestavit skupinky, poslat to všem účastníkům, 100x skupinky přeházet a zase je vrátit do původního stavu, zamluvit místnost, řešit, že někdo obsadil zamluvenou místnost, řešit rušení hodin... Při tom všem byste měli mít možnost komunikovat s jedním a stále tím stejným člověkem ve firmě. Pokud nikoho takového firma sama nestanoví, hned se ptejte: "Na koho se můžu obrátit, když budu potřebovat... (upřesnit smlouvu, sestavit skupiny, poslat to všem účastníkům, 100x skupinky přeházet...)?"

2. Motivovaný student = svatý grál lektora

Pokud jde o podmínky docházky a případné testování, můžete se setkat s různými extrémy od výuky coby zcela dobrovolného benefitu pro kohokoli, komu se ho ve firmě zrovna zachce, a který nikdo nijak nevyhodnocuje, až po opačný extrém, kdy mají zaměstnanci výuku povinně, docházka se hlídá, zaměstnanci si hodiny jazyka nadělávají, dělají testy a za nesplnění podmínek musí platit penále. Z různých systémů se pak rekrutují různé typy frekventantů, kdy v jednom se do hodin někteří chodí vyspat (obzvlášť doba po obědě je k tomu téměř předurčena) a v druhém si občas někdo přijde (vzorně udýchaný a vybavený notebookem ve zpoceném podpaží: "Uf, můžu se podepsat? Já fakt nestíhám, přišla mi návštěva...") aspoň "pro čárku". Obrňte se trpělivostí, protože vybírat si příliš nemůžete. I když bude v každé firmě i spousta motivovaných studentů, těžko se vám bude vysvětlovat, že "pana XY učit nebudete, protože on se vlastně nic vůbec učit nechce". Podmínky účasti zaměstnancům určuje firma a vy s nimi spíše nehnete, takže... sestimsmiř. Pracujte s tím, co máte, koneckonců vy jste ta hlavní osoba, která může studenty přesvědčit o smysluplnosti výuky.

3. Živá a mrtvá období

Když už jsme u té docházky, hned při sjednávání podmínek ohledně rušení hodin je dobré si zjistit a vyjednat, jak je to v době prázdnin, Vánoc a dob dovolených. Když někdo jezdí často na služební cesty a máte s ním individuální lekce, budou stejně často rušeny... když vám lekce kolem Vánoc vycházejí na pracovní dny, ale většina zaměstnanců má dovolenou a pak ještě zruší celý první týden v lednu, protože začátek roku, žeano, máte najednou tři týdny výpadek příjmů zrovna v době, kdy jste utratili poslední halíř za dárky. Myslete na to a předem se na specifika pracovní aktivity v každé firmě vyptejte. Vzpomínám třeba na hodiny v cukrovaru, kdy každé jaro probíhala asi dvouměsíční odstávka na čištění celého provozu, zaměstnanci byli doma s 60% platu a lektor – jak jinak - bez hodin a bez odměny. A stejně jako jsou pro lektory jalové doby dovolených a svátků, ideální není ani doba největšího frmolu. Každé odvětví a každá pozice má své sezónní, měsíční či denní špičky a zaměstnanci opět nebudou mít na výuku čas. Zase je ideální po tom pátrat předem (a smluvně vše ošetřit), ať vás rušení hodin nepříjemně nepřekvapí.

4. Na velikosti záleží

Velmi ožehavé téma je vždy cena, ale té se teď věnovat nebudeme. Ruku v ruce s ní ve firemní výuce ale jde velikost skupin, protože jednoduše čím více lidí vám firma do skupinek nacpe za stejnou hodinovku, tím menší náklady bude mít na osobu. Doporučuji se sejít se styčným důstojníkem (viz bod 1), zavrtat se do něj pohledem a vysvětlit mu, že firma na početných skupinkách neušetří, naopak, lidé budou mít větší pocit ztráty času. Ideální je výuka 1:1 nebo malinké skupinky o max. 3 osobách. Případně trvejte na extra částce za účastníka navíc, aby vám tam nenápadně nepřibývali během roku a nehromadili se tam jak horníci v Cimrmanově dole. Tím pohledem neuhýbejte.

5. Ivča chce být s Háňou

Možná ještě důležitější než velikost je ale složení skupinek. I jako člověk zvenčí se nenechte zviklat a skupinky rozřaďte podle sebe během úvodních pár týdnů (a nebojte se je obměnit podle potřeby). Ivča s Háňou z účetního vedle sebe možná sedí v kanclu, u jednoho stolu na obědě i po práci na spinningu, ale pokud jejich jazyková úroveň, sebedůvěra (v jazyce) a cíle nejsou srovnatelné, nebude to fungovat. Nepotáhne jedna druhou. Nebude si ráda opakovat ("Já stejně potřebuju upevnit základy!"). Bude se nudit. Ta druhá bude mít pocit, že zdržuje. Že se ptá na hlouposti. Časem to přestane bavit obě. Když bude chybět jedna, bude chybět i druhá. Je-li ve skupince víc lidí, budou tyto dvě úplně rušivý element (insider jokes atd.). Odborník na výuku jste vy, stůjte si za tím, že skupinky utvoříte také vy. A buďte slepí a hluší k prosbám, kdo chce být s kterou nejkou. Nejste na táboře.

6. Velké ego + velká skupina = velký problém

Při skládání skupinek nezapomeňte ani na hierarchii ve firmě. Pokud je firma tradičnějšího založení, nemusí být jednoduché mít ve stejné skupince nadřízené a podřízené. Ne vždy mají vedoucí pracovníci individuální výuku a často jsou na nižších pozicích mladší lidé, jejichž angličtina bývá (podle mého soukromého pozorování) lepší. Nebo se aspoň míň bojí chyb. Pokud je ale někdo zvyklý být v práci autoritou a najednou v něčem očividně pokulhává za zbytkem nebo má dokonce pocit, že si ho lektor "povodil" na nějaké nepříjemné gramatice, o zahuštěnou atmosféru máte postaráno. Není to samozřejmě zdaleka pravidlem, ale pro jistotu – tip, jak případné nepříjemnosti eliminovat, je trocha diplomacie: pokud je někdo z managementu zcela nevhodný do skupinové výuky, navrhnout, že "vzhledem k jeho vysoké pozici a specifickým potřebám v angličtině" by bylo nejlepší, aby měl individuální lekce. Nikdo se neurazí a všem se uleví. Win-win.

7. Vejce nebo slepice?

Kočka nebo pes, Android nebo iOS, Praha nebo Brno, trenkař nebo slipař, bramborový salát s majonézou nebo bez? Zásadní otázky, na které hledáme odpovědi už léta. A taky tykání nebo vykání se studenty. Každý na to má svůj pohled a ve firemní výuce do toho vstupuje ještě několik dalších faktorů. Jako lektor můžete být vnímáni částečně jako něčím nadřazená pozice (à la učitel ve škole). Zároveň můžete být mladší než většina vašich studentů. Dále se na vás úplně nebude vztahovat firemní kultura vykání či tykání, protože jste člověk zvenčí. Nechodíte za nimi ovšem na formální jednání, ale vytváříte na hodinách přátelskou atmosféru, kde nejde o byznys. Pak máte různě namíchané skupinky, kde si možná mezi sebou někteří vykají, někteří tykají. Co tedy s tím?

Ač jsem sama velký zastánce tykání, ve firmách se ráda držím jedné zásady. Pokud někde začínám učit a nikoho ve firmě neznám, se všemi si nejprve nějakou dobu vykám. Teprve až se trochu oťukáme a já zjistím, jaká spolupráce je (jde hlavně o vzájemný respekt), jestli je tykání vhodné a je k němu vůle, nabídnu tykání například na nějaké uvolněnější, neformální hodině. Ideální jsou například vánoční hodiny, pokud ve firmě učíte od září. Rozhodně to ale nemusíte udělat ve všech skupinkách (v rámci jedné by ale bylo divné nabídnout tykání jen někomu). Pamatujte hlavně na to, že zpět už cesta nevede. Znovu vykat si nezačnete a pokud vám myšlenka tykání si se všemi účastníky jedné skupinky není příjemná, raději zůstaňte u vykání se všemi.

8. Kdo má učit, učitel nebo studenti? Hlasuji pro b) :-)

Teď už k náplni samotných hodin. Pokud máte trochu tik z nového prostředí a neznámých lidí, nevíte, čím začít, nedokážete odhadnout, co prolomí ledy a co bude studenty bavit, bojíte se, že s nějakým materiálem hned šlápnete vedle... existuje jednoduchý fígl. Většina lidí ráda mluví o sobě. Překlopte většinu práce na studenty: mírně pokročilí vám můžou popovídat o svém typickém pracovním dni, o firmě jako takové, na to jim stačí i celkem jednoduchá gramatika. Pokročilejší můžou odprezentovat nějaké své téma, službu či výrobek (jako by vám ho prodávali či vás o něm školili) nebo můžou sehrát poradu, kde se budou bavit o plánované výuce angličtiny ve firmě (vy jste jen neviditelný pozorovatel a jen si zapisujete, co kdo na "poradě" říká, že od výuky očekává nebo potřebuje). Nechte si poslat jejich newsletter nebo přinést propagační materiály firmy v cílovém jazyce a doptávejte se na detaily. Nebo si připravte pár dobře mířených, tzv. nakopávacích otázek (např. Čeho si na své práci vážíte? Jaké tři věci byste změnili ve své kanceláři? apod.) spíše než perfektně vypracované komplexní materiály – dokud studenty nepoznáte, možná si nachystáte něco úplně irelevantního. Tímhle způsobem studenty rozmluvíte, seznámíte se s jejich prací i potřebami a oni budou mít pocit, že je vaše výuka opravdu šitá jim na míru (a nevšimnou si, že jehlu drží v ruce oni). A vy si pište, až se vám bude kouřit od tužky (nebo z počítače).

9. Učebnice = bible?

Po prvních hodinách tedy máte představu o potřebách, cílech, tématech a jakž takž i osobnostech studentů. Je načase vyřešit otázku učebnice, na kterou budou určitě hned zkraje ptát i účastníci kurzů. Co si máme koupit? Z čeho pojedeme? S minulým lektorem jsme měli Sprechen Sie français, amigo? a máme ji rozdělanou do půlky, budeme v ní pokračovat? Dlouhá léta jsem ve firemní výuce využívala učebnice. Někdy klasické s obecnou angličtinou, protože tam jsou pohodová každodenní témata a hodně gramatiky, jindy různé business English učebnice a materiály, kde je gramatiky většinou méně, ale témata vhodnější pro pracující lidi. Čím dál tím více ve mně narůstal pocit, že ani jedno prostě není ono, a to ať pracujete s učebnicí sebekreativněji a přidáváte vlastní materiály. Až jsem se dopracovala k tomu, že už učebnice nevyužívám vůbec s nikým.

10. Neutopit se nebo i někam doplout?

Výhodou učebnic je, že vám dávají dopředu ucelený plán. Navíc když už učebnici znáte, příprava se smrskne na minimum – jen zběžně mrknete a už víte, vás na dalších stránkách čeká, a to lektora uklidňuje. Proto mnozí učitelé nedají na učebnici dopustit. Uklidňuje to často taky studenty – ne že by se zas tak aktivně dívali dopředu, co se asi bude v hodinách dělat, ale mají jakýsi pocit jistoty, že je v hodinách nečeká něco nepředvídatelného. Mají něco, co jim leží vystavené v kanceláři, aby kolegové viděli, že tu angličtinu berou vážně, pak si to odnesou domů, aby si udělali úkol a hlavně učebnici hezky vystavili, aby i rodina viděla, že se v práci taky vzdělávají, pak si to doma zapomenou, ač úkol stejně neudělali, tak si stránky v práci kopírují od kolegy a u kopírky jsou vidět, jak se chystají na angličtinu. Proto i mnozí studenti na učebnici nedají dopustit. Je to pro obě strany takový záchranný kruh v moři cizího jazyka, protože moře je obrovské a dá se v něm snadno utopit. Ale na druhou stranu, díky záchrannému kruhu se sice neutopíte, ale taky se úplně nedostanete tam, kam jste chtěli. Na to je lepší postavit si loď a na ní mít kapitána, který udržuje směr, co říkáte?

Pokud vás zajímá, jak si postavit loď (no dobrá, tvořit si přípravy bez učebnic) a nestrávit tím víc času než samotným kormidlováním (ok, učením, dost bylo metafor), mrkněte sem. Z letních workshopů vzniknul i videokurz.

Díky a budu se těšit!

Jana Čtveráčková

Jana Čtveráčková je lektorka angličtiny s více než 20 lety praxe zejména v oblasti business English. Učí jednotlivce i skupiny ve firmách se zaměřením na praktické potřeby angličtiny v práci - protože teorie už bylo dost ve škole. Jejím heslem je "Angličtina baví!", o čemž se můžete přesvědčit i na jejím webu www.funglicky.cz.