"Nevím“ není selhání, ale nástroj výuky jazyků
Každý lektor zná chvíli, kdy neví odpověď. Přiznat „nevím“ není selhání, ale šance ukázat, jak hledat, zapojit studenta a proměnit trapas v aktivitu, která posílí důvěru i samostatnost.
Každý lektor ten moment zažil. Sedíte si na lekci, student se Vás bezelstně zeptá na něco zdánlivě jednoduchého – a v hlavě je najednou ticho. Panika. „Jak se tohle skloňuje? Jak se řekne tenhle výraz? Proč je to takhle?"
Tlak, že lektor by měl mít vždycky odpověď, je obrovský. A přitom není oprávněný. My samy jsme v 13. dílu podcastu Lektorská druhá pomoc sdílely, jak jsme postupně zjistily, že právě tato chvíle může být pedagogicky cenná. Přiznat „nevím“ totiž není selhání. Naopak. Je to ukázka lidskosti a zároveň příležitost ukázat studentovi něco důležitějšího než jen správnou odpověď – jak se hledá.
Podcast pro jazykové lektory
Lektorská pomoc na Forendors
Studenti nepotřebují chodící slovník
Je lákavé mít pocit, že jako lektoři musíme být neomylní. Jenže tím si sami ubíráme svobodu. Studenti nepotřebují robota, který má databázi všech odpovědí. Potřebují člověka, který jim ukáže cestu.
Když přiznáte „nevím“, zároveň můžete studentovi předvést, jak byste postupovali vy. Otevřít slovník Lingea, ukázat online příručky, nebo společně položit otázku do ChatGPT – ideálně rovnou v cílovém jazyce. Student tím získává víc než odpověď: dostává do ruky nástroj, který mu pomůže i bez vás.
Společné hledání jako win–win
Místo aby se hodina zasekla, můžete ze situace udělat malý mikroprojekt. Hledáte spolu, porovnáváte zdroje, bavíte se o příkladech. Najednou je z trapasu aktivita, která studenta naučí víc než dvacet nových slovíček.
„Zjisti to a příště mi to řekneš na lekci.“ Student se tím učí převzít zodpovědnost za své učení a lekce získá nový rozměr a rovnou máte, kde příště na lekci startovat.
Když se i rodilí mluvčí zarazí
Občas se stane, že i rodilí mluvčí váhají. My dvě to známe dobře – kolikrát jsme posílaly screenshoty odpovědí, kde rodilý mluvčí napsal: „Hele, to mě nenapadlo, já bych řekl takhle, ale vlastně nevím…“ A je to v pořádku. Student pak vidí, že jazyk není matematika, ale živý organismus, kde i rodilí mluvčí občas tápou.
Od autority k partnerství
Autorita musela být kdysi neomylná. Doba se mění. Dnešní studenti ocení, když vidí, že jste také člověk. Že se učíte spolu s nimi. Že vám nevadí říct „spletla jsem se“ nebo „musím si to dohledat“.
Tohle partnerství často atmosféru na lekci uvolní a posílí důvěru. Student si uvědomí, že i on má právo na chybu, že nejde o výkon za každou cenu.
Pointa? „Nevím“ je vzkaz, že učení je proces
Když příště nebudete znát odpověď, zkuste to vzít jinak. Neptejte se sami sebe: „Jak to, že to nevím?“ Ale spíš: „Jak tohle společně zjistíme?“
Protože to nejdůležitější, co můžete studentovi předat, není jen konkrétní znalost. Je to dovednost učit se, hledat a nebát se, že něco neví.